Křen selský – Přírodní zahrady a rodové statky

Odborné jméno: Armoracia rusticana
Anglicky: Horseradish, Red Cole

Jedlé části

kořeny (syrové nebo vařené) – mají pálivou, hořčicovou chuť
mladé listy (opět syrové nebo vařené) – také mají velmi intenzivní chuť, proto se hodí v malých množstvích do salátů.

Jíst velká množství může být vzhledem k obsaženým látkám nebezpečné.
Uvádí se, že křen není vhodný pro lidí trpící sníženou funkcí štítné žlázy, chronickými záněty ledvin, jater, překyselení organismu a gastroezofageálním refluxem.
Ani těhotné či kojící ženy by to s křenem přehánět neměly.

Přirozeně rozšířen v Evropě a Asii (centrum nejspíš bylo na JV Ukrajině a v Moldávii).
Ve volné přírodě roste v hlubokých, písčitých, vlhkých půdách podél potoků, řek a vodních nádrží. Chuť tohoto divokého křenu byste ovšem asi neocenili – je hodně hořká.

Trvalka s mohutným kořenem sahajícím do velké hloubky, velkými listy a bílými čtyřčetnými květy.

Má rád slunce nebo lehký polostín.
Půdu snese jakoukoliv, ve které nestojí voda, ale kvůli sklizni je vhodnější pěstovat jej spíše v lehčích, vlhčích, půdách.
Množí se dobře vegetativně – kořenovými řízky. Pokud byste si chtěli založit “křenárnu”, ideální je sázet asi 25 cm dlouhé postranní kořeny asi 1 cm silné do řádků asi 40-60 cm od sebe. Sází se šikmo tak, aby spodní konec sazenice byl asi 15 cm pod povrchem půdy. Aby se vám kořeny nevětvily, je dobré při sázení odstranit všechny boční kořínky.
Chcete-li ještě jiný, podrobný návod na pěstování, hezky zpracovaný je zde: https://www.ireceptar.cz/vareni-a-recepty/jak-pestovat-kren-a-ziskat-kvalitni-silne-koreny.html
Kam rostlinu zasadíte, tam ji pravděpodobně ještě dlouho budete mít – regeneruje i z malých kousků, které ponecháte v zemi.
Při květu a tvorbě plodů se rostliny vysilují, proto lze květenství odřezávat.

V zahradnictvích lze zakoupit sazenice.
Úspěšní budete ale pravděpodobně i tehdy, když nespotřebovaný kus křenu z obchodu dáte do země.

Z nastrouhaného křenu pálivost postupně vyprchává (a křen hořkne), pokud se nesmíchá s trochou octa nebo citronové šťávy.
Jablečný křen: směs jemně nakrájeného křenu, jablek a octa (či citronové šťávy) je oblíbenou přílohou pečeného či vařeného masa. Přidáte-li ještě vychladlý masový vývar a trochu cukru a necháte přes noc v lednici prolnout chutě, vytvoříte “vejmrdu”. Oboje je možné jíst čerstvé – pozor, fakt pálí 🙂 nebo sterilované asi 20 minut (pak je chuť mnohem jemnější).
Ke zvěřině se hodí kombinace křenu s brusinkami a smetanou.
Zajímavá je kombinace s červenou řepou, kdy řepa vnáší sladkou chuť a křen ji vyvažuje chutí pálivou.
Kořeny lze skladovat v písku v chladném sklepě.
Recepty s křenem

Křen je bohatý na vitaminy C, A, minerály (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor), antioxidační, antibakteriální a fytoncidní látky.
Pro své antiseptické a antioxidační účinky je křen dobrou léčivkou. Používá se zevně na špatně se hojící rány a zanícené klouby. Přikládají se buď čerstvé listy, nebo tzv. křenové placky (1 až 3 díly nastrouhaného křenu, 5 dílů mouky a 1 díl tuku), asi na půl hodiny. Je ale dobře předem vyzkoušet citlivost kůže na křen – citlivějším lidem mohou naskákat i puchýře.
Při virových i bakteriálních nemocích lze užívat vnitřně. Stejně tak na povzbuzení chuti k jídlu.
Při rýmě je možné inhalovat asi 5-10 min páru z lžíce nastrouhaného křenu povařeného ve vodě.
Skvrnky na pokožce prý vybělí obklad z nastrouhaného křenu, mléka a tvarohu. Případně můžete zkusit tip ze stránky https://www.cba.cz/leciva-sila-krenu/, kde doporučují 6-8 týdenní kúru sestávající z 2 lžiček nastrouhaného křenu denně, která má mít na pokožku tak blahodárný vliv, že zmizí i pigmentové a stařecké skvrny. Kúru ale rozhodně neprodlužujte ani hned neopakujte, extra dlouhodobé vnitřní užívání křenu se nedoporučuje ani lidem, kteří nemají žádnou kontraindikaci (viz část rizika).

Využívá se také při nakládání okurek nebo červené řepy – když se přidá několik plátků do naložené směsi, neplesniví.
Podobně lze také chránit před zkažením čerstvě vylisovaný mošt – kusem křenu přidaným do lahve (nebo použitím kusu křenu jako zátky lahve). Alternativně lze do padesátilitrového demižonu dát asi 10 lžic najemno nastrouhaného křenu, přelít moštem a pak mošt postupně podle spotřeby stáčet do menších lahví.
Na zahradě se schopnosti křenu kořenit do velkých hloubek využívá pro zpřístupnění živin pro mělčeji kořenící stromy (např. švestky).

Křenu se někdy říká český ženšen. A to pro jeho schopnost posilovat organismus. Má i silné antiseptické působení, které se využívá hlavně při zánětech dýchacích a močových cest.
Také skvěle chutná – jako doplněk k nejrůznějším, zejména masovým, jídlům.
Na zahradě je odolný a díky jeho schopnosti obrážet i z malých kousků kořene, velmi dlouhověký.