Květnatý trávník
Jak jsem psala v článku Vývoj pětiarové zahrady, startovními podmínkami byl trávník nechaný deset let ladem. Hojnost pýru, třtiny křovištní a běžných trav. Jinak skoro nic. Pomohly nůžky na květenství třtiny, hrábě na starou trávu a pravidelné procházky s kosou. Pravidelné, ale nijak přehnaně časté – třeba 5-6x do roka na exponovaných místech a jen 2x na zbytku zahrady. Téměř nikdy neseču celou zahradu najednou. Hmyz, který se v trávníku zabydlí, by měl mít možnost přestěhovat se na blízkou neposečenou plochu.
Trávníková poušť se velmi pomalu začala probouzet. Na fotkách z prvního roku jsem s velkou námahou našla pár pampelišek a trošku jetele. V zadní partii pod stromy si pamatuju pryskyřníky, svá místečka měl obsazený i kuklík městský a popenec břečťanolistý. A Paní Kopřiva, samozřejmě :-).
Hned v druhém roce se na trávníku rozsvítilo znatelně víc pampelišek a pryskyřníků. Třetím rokem pak už bylo pampelišek nesčetně a plejádu květů doplnily řeřišnice a rozrazily (rezekvítky i lékařské). V koutě zahrady se (trochu překvapivě) rozzářil jestřábník oranžový.
Od čtvrtého roku už trávník na fotkách vypadá přibližně stejně. Postupně se mění poměr květin a trávy ve prospěch květnatých druhů. Některá místa (kde se kopalo a půda byla obnažená) jsem dosévala trávníkovou směsí s jetelem. Některé druhy mi však stále chyběly, proto jsem se je rozhodla do zahrady „naimportovat“. Dosetí by nebylo k ničemu, konkurence zabydlených druhů by byla příliš silná. Proto jsem do trávníku dosadila pěkné trsy jitrocele kopinatého, mochny stříbrné a kopretin. Kopretiny to vzdaly, ale jitrocel i mochna vytrvaly. Jitrocel si předcházím, snažím se mu při sekání vyhýbat a i díky tomu se postupně množí, takže je ho dost na sirupy.
Před rokem jsme na zahradu pořídili oranžového trávožrouta. Tichého a funkčního 🙂 Vřetenovou sekačku Fiskars. Lze mu nastavit vyšší výšku sekání, než jaké dokážu dosáhnout s kosou (a navíc se s ním mohou po zahradě prohánět i další členové rodiny :-)).
A mimochodem – co s posekanou trávou? Ideálně nechat pár hodin či den dva (záleží na počasí) proschnout a pak jí mulčovat stromy a keře. Půda je pod mulčem nádherně bohatá a vlhká a stromy a keře nemusí řešit konkurenci trav.