Tak schválně – už jste někdy drželi v ruce zralou kdouli? Jaký jste z toho měli hlavní zážitek?

Další level – už jste někdy kdouli či něco z kdoule ochutnali? A zážitek z tohoto ochutnání?

Jsem moc zvědavá na vaše komentáře 🙂

Kdouloň v kuchyni

Kdouloň obecná (Cydonia oblonga) má jemně růžové, velké květy. Z těch na podzim (či až v pozdním podzimu) dozrávají plody. Jsou vždy žluté, na povrchu hustě plstnaté a voňavé. Plody jsou poměrně velké – u některých odrůd může jeden plod vážit dokonce až 1 kg!  Mají-li tvar jablíček, je dužnina spíš sušší a tvrdá. Hruštičkotvaré kdoule mají dužninu o něco měkčí a jemnější. 

Jestli jste ale začali snít o měkce rozplývavé chuti zralých hrušek, zbrzděte. Kdoule jsou za syrova v podstatě nejedlé. Jejich chuť se plně rozvine až teprve po tepelné úpravě – v marmeládách (obsahují dost pektinu), džemech, přesnídávkách. Ale přidávají se i do masitých jídel. Tradiční specialitou je “kdoulový sýr” – kdoule rozvařené, rozmixované, dochucené cukrem a sušené na plechu v troubě (a pak třeba dosušené po nakrájení na kousky v sušičce). 

A možná jste zaregistrovali ještě jedno využití kdoulí – přidávaly se do prádelních skříní, aby prádlo krásně ovoněly. Jejich vůně je opravdu magicky přitažlivá.

Pokud chcete vyzkoušet, přidávám odkaz na mapu NaOvoce. Koukněte, kde máte veřejně dostupnou kdouli nejblíž.

A co je na plodech kdoule ještě zajímavé? Krom výše zmíněné vůně, kterou dokáží povznést i “obyčejnou” jablečnou přesnídávku, je to jejich velká nutriční hodnota. Je v nich hodně pektinu, vlákniny, minerálů (hlavně železa), vitamínů (C, niacin) a antioxidantů.

Pěstování

Podobně jako mišpule, pochází i kdouloň z Přední Asie. Tento fakt nabádá k ostražitosti ohledně její otužilosti – a skutečně, stejně jako mišpule, i kdouloň je spokojená spíše v teplejších oblastech ČR. Dokonce se uvádí, že optimální jsou pro ni nížiny do 250 m n.m. Dá se sice pěstovat i o něco výše, ale pak je třeba jí tvořit příjemná, chráněná mikroklimata.

Miluje slunce, závětří a kvalitní půdy. Vůči suchu je poměrně odolná, jarní mrazy ji díky pozdnímu kvetení neohrožují, ale silné zimní mrazy ji poškodit můžou. Jinak je to poměrně zdravý strom, kterého si škůdci příliš nevšímají.

I z hlediska vzrůstu se kdouloň mišpuli dost podobá. Je to menší stromek nebo keř. Dorůst může cca do 6-8 m. Většina odrůd bývá samosprašná, takže parťáka na zahradě nutně nepotřebuje.

Kdouloň vs. kdoulovec

Kdoule a kdoulovec se často pletou, proto se na ně teď pojďme podívat blíž. Jsou to různé rostliny, byť obě jsou vlastně velmi podobné jablku. Takže jak je od sebe rozpoznat?

Kdoule

• vyšší keř nebo strom
• listy spíš podobnější jabloni
• světle růžové květy podobné jabloni
• plody tvaru jablka nebo hrušky, zpravidla chlupaté, stopka je znatelná

Kdoulovec (Chaenomeles)

• trnitý keř (malinký do 1 m u kdoulovce japonského; asi 3 m u kdoulovce lahvicovitého)
• výrazné palisty a lesklé listy
• květy spíše výraznějších barev (sytě růžová, oranžová, červená; ale jsou i bíle kvetoucí odrůdy); větvička je jimi obsypaná po celé délce
• plody menší, kulaté, stopka prakticky není znát
• chuť je výrazně kyselá; může se používat jako náhrada citronu