Co se vám vybaví, když se řekne „mozaiková seč“? Vaše asociace by mne teď moc zajímaly, tak jestli máte chuť, podělte se o ně v komentáři pod článkem. Já vám teď nabídnu několik svých úhlů pohledu.
Mozaiková seč – co to vlastně je?
Je to způsob sekání travního porostu, kdy část plochy zůstává nepokosená. Dlužno podotknout, že „mozaika“ je v tomto případě spíše důsledkem, než prvoplánovým záměrem. Některá místa se zkrátka neposečou a díky tomu dostává trávník vzhled (nejčastěji) nepravidelné mozaiky. Na jejich posečení dojde buď při příští seči nebo až v následujícím roce, kdy se nechají nepokosené zase jiné kusy porostu. Na ploše tedy prakticky celou sezonu něco kvete.
Proč?
Důvodů je povícero, ale ten nejdůležitější odhalíte snadno, když se podíváte na trávník, který je čerstvě nakrátko posekaný. Nikde ani kvítek, jen pár kraťoučkých stébel či stonků. V takových podmínkách se hmyzu těžko hledá potrava i úkryt. Nezastíněná půda navíc při horkém slunečném počasí rychle vysychá a ani s její schopností vázat srážkovou vodu to nebývá valné. Důležitými argumenty jsou také vyšší teplota intenzivně sečených ploch (rozdíl může být i 7 °C). Naproti tomu vyšší porosty příznivě ovlivňují letní městské klima i prašnost.
Dřív, kdy se louky kosily ručně (a následně se pak seno sušilo), obvykle se nesekaly naráz celé velké plochy. Hmyz a drobná zvířata se tak mohla stáhnout do míst, kde vysoká tráva zůstala. S dnešní mechanizací je však hračka posekat najednou trávu třeba na celém sídlišti. Některé druhy hmyzu (nebo jejich vývojová stádia) dokážou přeletět, jiné ale ne a pro ty je taková seč často likvidační.
Proto mám velkou radost, že se i ve městech přistupuje k tomu, nechávat část plochy neposečené. V Českých Budějovicích, kde žiju, tomu přispívají přírodovědci ze zdejší Přírodovědné fakulty, organizace Calla i občanská aktivita Rozkvetlé trávníky v ČB, kteří monitorují změny a navrhují nejvhodnější místa. Pěkná publikace s mnoha fotkami je k dispozici na webu Cally.
Má to i proti?
Samozřejmě že všichni lidé s tímto přístupem být spokojení nemusí. Pro některé je to opticky „chaos a nepořádek“, jiní – zejména alergici – pak kvetoucí rostliny ve svém okolí nevítají vůbec. Také běhání a hraní ve vzrostlé trávě je méně příjemné. Proto se hledá optimální způsob údržby. Intenzivnější kolem cestiček a na pobytových trávnících, extenzivnější tam, kde delší porost nevadí. A takových míst je v každém městě hojně.
Týká se to jen měst a firem?
Zdaleka ne. Majitelé domků můžou leccos změnit doslova před svým prahem… Na výběr je několik hlavních možností:
– vymezení částí, kde se nemusí sekat tak často
– přizpůsobení termínu seče předpovědi počasí (před delšími vedry nesekat)
– případně převést některé vhodné plochy, kde trávník být nemusí, na trvalkové záhony – i tato strategie je v podpoře biodiverzity velmi účinná