Zimní den? Pak teplý čaj…
Dnes jsem si uvařila šeříkový. Lahodný, který přirozeně chutná po karamelu…
A jak se květ šeříku do takové laskominy přetaví?
Kouzlo spočívá v oxidaci. To je vlastně totéž, čemu se u černého čaje (nesprávně) říká „fermentace“. Nic tu ovšem nefermentuje, jen se květy či listy nechají zavadnout, pak se mechanicky naruší, vystaví vyšší teplotě a následně usuší. Obvykle je celý proces provázený změnou barvy, takže zelené čajové lístky zhnědnou a získají svoji specifickou, černočajovou, chuť.
Šeříkové květy zhnědnou také (ať už vycházíme z květů bílých, růžových či fialových). A chuť? Těžko přesně popsat, lépe vyzkoušet. 🙂 Každopádně je velice lahodná.
Když k tomu ještě přidáme, že šeřík má i léčivé účinky (u květů se udává jejich protizánětlivé působení; umí navíc tlumit bolest v krku i pomoct s rozbouřeným žaludkem), je to už pádný důvod vydat se na jaře šeříkové květy nasbírat.
Při výrobě jsem se nechala vést od Fermentujeme na FB. V krátkosti postup a různé vychytávky shrnu i tady:
1) nasbírejte květy (bez velkých stopek a listí, ale klidně i se zelenými kalíšky)
2) nechte je nějaký čas (cca hodinku) zavadnout rozprostřené do tenčí vrstvy
3) napěchujte květy do zavařovačky – opravdu pevně až po okraj
4) sklenici nechte na 3-4 hodinky v teple (jogurtovač, sušička, trouba – kolem 50 stupňů, myčka, palubní deska auta na slunci – pak elegantně docílíte auto-oxidace 🙂
5) květy vysypte do tenké vrstvy, užijte si, jak vám před očima mění barvu a nechte dobře proschnout
6) užívejte si lahodnou chuť čaje – proces ještě trošku „dojíždí“ i v suchém materiálu, takže nejlepší chutě dosáhne třeba po půlročním zrání, ale pochutnáte si rozhodně i hned na jaře.
Teď už toho víte dost, takže až na jaře zase pokvetou šeříky, můžete do výroby šeříkového čaje pustit.