Taky cítíte tu sílu, jen na tento strom pomyslíte? Schválně – co je vaše první asociace v souvislosti s dubem? Podělíte se o ni v komentáři?

Nejkrásnější kousky bývají na plně osluněných místech. Zámecké zahrady, oplývající dostatkem prostoru se tedy často pyšní nádherně rostlými stromy. A že se z jejich krásy může těšit vždy mnoho generací! Vždyť duby se mohou dožít i 2000 let. Často jsou u nás dlouhověké stromy chráněné. Pokud byste si o víkendu chtěli udělat k některému z nich výlet, svůj nejbližší si můžete najít třeba tady na stránkách Wiki.

Druhy dubů

Dub nás v našich lesích provází poměrně často. Dokonce i když jdu lesem z borovic či smrků, tu a tam, na nějaké světlině, se dub podaří potkat. V naší přirozené skladbě lesů ho bývalo mnohem víc – hlavně v teplomilných doubravách a dubohabřinách, či v tvrdých luzích. Dnes jsme zase na druhou stranu obohaceni i o nepůvodní, leč leckdy krásně barevné, duby (ano, občas bývají i ty cizí vysazovány jako lesnické dřeviny).

Do hor se dub úplně nehrne a naše nejvzácnější duby jsou také nejteplomilnější: dub šípák a dub cer. Ty jsou však k vidění opravdu zřídka, proto se dnes zaměříme na dva naše domácí a nejčastější.

• dub zimní (Quercus petraea): to je ten, co nosí “zimní šponovky” – tedy báze listů se k řapíku pěkně zužuje; má delší řapík listu a krátkou (do 1,5 cm) stopku s žaludy (v zimě si je k sobě musí přivinout…)
• dub letní (Quercus robur): v létě je teplo, takže kalhoty se musí pěkně vyhrnout nebo rovnou vzít kraťasy – u báze listů jsou srdčitá ouška; má krátký řapík listu, ale za to dlouhou stopku se žaludy (ve vedru musí své plody větrat 🙂)

Tak jsme si ty rozpoznávací znaky pěkně popsali, ale hned vzápětí, ještě než poběžíte hledat opadané listí pod váš nejbližší dub, vás asi úplně nepotěším. Svět je totiž plný nejrůznějších kříženců, kteří jsou tak někde mezi a mnemotechnická pomůcka s kalhotami taky není vždy úplně spolehlivá. Délky řapíků a stopek naštěstí fungují lépe. Pokud byste chtěli určovat dopodrobna, můžu doporučit Metodickou příručku k určování domácích druhů dubů.

Ve fotogalerii níže najdete jednu fotohádanku – je na ní jeden z našich hlavních dubů – poznáte který? (K hádání je fotka, kde jsou tři snímky v koláži vedle sebe. Ty ostatní fotky jsou k pokochání 🙂)

Dub v kuchyni

Když se zadaří rok, bývá pod duby žaludů pěkná zásoba. Škoda je nevyužít. Jenže bohužel – jsou hodně svíravé. Kdo někdy na procházce zkoušel, ten ví… Lidé však postupem času našli několik strategií, jak se svíravé chuti zbavit – dobře funguje, když se žaludy na několik dnů či týdnů (vyloupaným a nasekaným stačí doba kratší, žaludy ve slupce potřebují delší čas) dají do tekoucí vody. Některé národy je také přes zimu zakopávaly do močálovité půdy.  Dají se případně hodinku povařit (co čtvrt hodiny je třeba vodu vyměnit za čerstvou). 

Žaludy se tradičně přidávaly do mouky, případně se z pražených dělala náhražka kávy. Kdo chce vyzkoušet, “káva” Žaludovka je dnes dokonce i ke koupi.

Žaludy však nejsou to jediné, co díky dubům v kuchyni můžeme využít. Duby mají mykorhizní vztahy s několika druhy hřibů, ryzců (a muchomůrek – ale to už jsme v kuchyni starých čarodějek), a dokonce i lanýžů.

Zajímavosti ze světa dubů

• Duby mají mohutné kořeny, proto se vysazovaly na zpevnění hrází rybníků (a některé z těch, kteří tam naši předkové zasadili při zakládání rybníků ve středověku, tam rostou dosud… – to je paměť!).
• Kořenový systém dubů je opravdu mohutný a často dosahuje až k podzemní vodě. To je prý příčinou, proč blesk uhodí významně častěji do dubu, než do jiných druhů stromů. A je to také důvod, proč si jej naši předci vysazovali poblíž svých domovů – aby případné blesky spolehlivě odvedl od jejich střechy. 
• Pokud chcete malovat přírodními barvami, doporučím vaší pozornosti duběnky. Jsou to hálky na dubech, které vznikají díky drobnému hmyzu, který v nich ubytovává své larvičky. Inkoustem z dubových hálek se ve středověku běžně psalo. A i dnes se jím dá pěkně malovat – obrázek šípků je namalován zelenou z kopřiv, červenou z řepy rozmixované s citronem (časem zhnědne, ale to nevadí, šípky taky), žlutou z kurkumy a duběnkovým inkoustem.

• Znáte pořekadlo “Až opadá listí z dubu”? Opírá se o fakt, že některé dubové stromy si ponechávají staré listí na větvích až do jara, kdy vyraší nové. Nikdy tak nejsou zcela bez listí. Proslavil ho Jan Werich ve svém Fimfáru. Pokud neznáte, nebo pokud si chcete jeho krásné pohádky připomenout, přidávám sem odkaz (pro milovníky efektivity – je to 2 v 1 – má anglické titulky, tak při tom můžete zopáknout angličtinu). Věnovali jste fenoménu listí na dubech někdy víc pozornosti? Já ano a je pro mne do jisté míry záhadou, proč některé stromy opadají dokonale a jiné si nechávají hustou “zimní srst”. Odborníci tvrdí, že častěji listy zůstávají na dubu zimním a že je to pozůstatek adaptace na sušší období subtropických druhů, které se části listů zbavují proto, aby omezily odpar vody. Nicméně moje zkušenost říká, že i stromořadí vysázené najednou (tedy pravděpodobně stromy stejného druhu a původu) má v zimě některé stromy olistěné a jiné ne… Všimli jste si toho někdy taky?

Dřevo dubu

Dřevo dubu, to je bez nadsázky náš národní poklad. Kolik nosných trámů budov, pražců, podlah, nábytku a sudů už z něj jen vzniklo? Díky tříslovinám, které obsahuje, je trvanlivé i ve vlhku a ve vodě. Pod vodou dokonce ještě ztvrdne. Hodí se tedy výborně na žlaby, stavidla, piloty k mostům i části mlýnů. Některé z pilotů, na kterých stojí Benátky, jsou také právě z dubu.

Dřevo má dub těžké, tvrdé, houževnaté, pevné a velmi trvanlivé. Má také krásnou strukturu a kresbu – na příčném řezu jsou pravidelné kruhy a krásná “zrcátka” (dřeňové paprsky). Tak vás zvu do své galerie, která je dnes věnovaná jen a jen dubu.

Řešení kvízové otázky o trojici fotografií ve fotogalerii výše: S největší pravděpodobností je to dub letní.