Javory jsou běžné stromy – naše původní jsou sice jen tři druhy, ale v parcích a zahradách můžeme potkat celou širokou škálu javorů. Od zakrslých kultivarů javoru japonského až po třicetimetrové velikány javoru klenu. Listy se u jednotlivých druhů mohou výrazně lišit, takže to, že koukáme na javor, často poznáme až podle typických „nosatých“ plodů.

Pojďme si teď představit naše původní javory. 

– „horal“ javor klen (Acer pseudoplatanus). Ne, že by v nižších polohách růst nedokázal, ale jeho síla se projeví nejvíc právě na horách, kde dokáže růst až skoro po samotnou stromovou hranici.

– javor mléč (Acer platanoides): v krajině je nepřehlédnutelný hned dvakrát: na jaře, kdy se celá koruna obalí světle zelenými květy ještě před olistěním; a pak také na podzim, kdy se jeho listy nádherně vybarvují do červené, oranžové a žluté barvy.

– poslední z naší původní trojice je javor babyka (Acer campestre). Kdyby nebyl mezi vyjmenovanými slovy, možná by leckdo ani netušil, že u nás žije. Je poměrně nenápadný – na podzim nabídne spíše žlutou paletu a i jeho květy mezi rašícími listy trochu zanikají. Za to když shodí listy, vyniknou na jeho větvích korkové lišty. 

Čeká vás i malý kvíz: které listy, květy a plody patří ke kterému druhu? (Rozluštění najdete ve spodní části stránky.)

Javor na talíři

Když se řekne javor v souvislosti s jídlem, mnozí si zřejmě vybaví sladký javorový sirup. Ten se tradičně dělá z amerických javorů, ale i ty naše mají zjara sladkou mízu. Pak si možná vzpomenete ještě na sladkou chuť na bázi nezralých plodů „nosů“. Ale tím možnosti využití javorů v kuchyni zdaleka nekončí. Kdysi jsem zachytila informaci o tom, že listy javoru babyky se dřív nakládaly a kvasily podobně jako kyselé zelí. A když jsem se teď pustila do jejího ověřování, našla jsem na facebooku Fermentujeme. Když se na tuto stránku zatouláte, zjistíte, že nic není nemožné a fermentované listí javorů a květy na všechny možné způsoby se dají v kuchyni využívat často.

V zahradě

V zahradách a parcích můžeme narazit na plno nejrůznějších druhů i kultivarů. Některé zůstávají nízké, ale jiné v sobě lesní stromy nezapřou a vyšplhají se do pořádných výšek. Platí tedy rada vyhledat si o daném stromku, který si vyhlédnete v zahradnictví, co nejvíc informací, aby se vám ho podařilo dobře umístit.

Dospělé mléče a kleny (ale i babyky) dokážou vyrůst do velkých rozměrů, proto, nechcete-li stříhat, volte je jen u větších pozemků. Většina javorů dobře regeneruje. Babyky se proto dají využít i ve vyšších stříhaných živých plotech. Nebo se tato dobrá regenerace dá využít při pěstování palivového dřeva (a zároveň několikařadého větrolamu) např. z javoru mléče (a dalších listnáčů, které dobře obrážejí). Je to způsob pěstování zvaný kopicování (výmladkování) a spočívá v tom, že když strom dosáhne požadované tloušťky kmene (cca jako paže – prostě akorát na polínka) uřízne se šikmo trochu nad zemí, a pařez znovu brzy obroste. Využije dobře rozrostlého kořenového systému a porost obroste mnohem rychleji než z nově vysazených stromků. Sklízet znovu stejně tlusté dřevo se pak dá během 5-10 let.

Dřevo javoru

Dřevo javoru je krásně světlé. Jedno z našich nejsvětlejších. Při tom je poměrně tvrdé a dobře se s ním pracuje i leští, takže je oblíbené u nábytkářů. Časté jsou z něj stolní desky, schody, parkety, … Kdo máte doma kytaru, housle nebo violu, dost možná bude jejich zadní strana také ze dřeva javoru. Oceníte ho, i když se budete třeba chtít věnovat soustružení.

Já ho u svých šperků ráda využívám tam, kde chci využít kontrast světlého dřeva a nějakého výrazného kamene. Ráda pracuji i se zelenou kresbou, kterou se někdy podaří najít v čerstvě pokácených kmenech.

A na závěr video, kde javor svou krásou hladí…

Hledáte rozluštění určovacího kvízu? Listy – babyka, mléč, klen; plody – klen, babyka, mléč; květy – mléč, babyka, klen